Jak to vlastně chodí

Další velice zajímavé téma, které by asi nerado vidělo spousta zaměstnavatelů, je pracovní morálka v Itálii. Začneme z lehoučka… Nakupujeme v místním supermarketu, který jediný svého druhu v okruhu 10 km, takže spousta lidí a velké nákupy. Opravdu velké (jedna rodinka měla dokonce 2 plné košíky a účtenku přes metr. To jsem ještě neviděl) To že chytnu nerva hned při vstupu, kdy se musím s košíkem vyhýbat 5 lidem, s tím se už nějak vypořádávám. To, že mají asi 8 pokladen
a vážně jsem neviděl fungovat víc jak 3, taky pohoda.  Ale že paní za pokladnou během toho co má v řadě 10 lidí stíhá vtipkovat s kolegyní, která je o 2 pokladny vedle a ani neřeší, že ji zákazník podává peníze na zaplacení a vezme si je, až když domluví, tak ti jsou někde jinde 😀
Borec, vytahuje zboží z košíku do ruky, který má úplně plný, košík musí ovšem nechat před pokladnou a až když zaplatí, tak mu dochází, že to nemá do čeho dát. Docela slušně to mají tady naučené, tohle vyzkouším v ČR!  Naše agentura sídlí v centru a informace, které psali, že dodají „zítra“. Došly až za týden. Týden jsme byli domluvení, že dojdeme pro potvrzení a jak jsme přišli, tak jim pro změnu chybělo číslo našeho kurzu 😀 Takže přijďte za 2 dny a „určitě“ to bude :-).
Týden pohoda, pak na poslední chvíli to hrotit, to je asi jejich moto :-D. U nás „v práci“ zase potřebujeme mluvit se šéfem 2 minuty 😀 Buď odpoví „not now, I am busy“ což chápu, ale že nám odpoví: „I am comming“ což znamená „přijdu hned“ nebo „přicházím“  a už na něj čekáme přes 2 hodiny 😀 A pak z toho jdu jedno ráno s rezervou na autobus a ten autobus jede o 5 minut dříve! A né že by počkal. Takže ti co chodí tak tak si počkají 15 minut na další 😎 Pohodička, nechápu a neřeším 😀 . Dámy a pánové, navrhuji tohle vyzkoušet v ČR.