Sám mezi cizinci

Slunný víkendový den, tak si pěkně dám na oběd gulášovku a vyrážím se projít. V hlavě mi šrotujou možné trasy, v mobilu vyfocené čísla linek a názvy zastávek, kterou nedokážu ani v italštině
přečíst 😀 . Nabalím foťák, pití, loupáček a v případě nouze mapu :-/ a ještě jednu věc na pobaví, mobil se sluchátky. Vše by bylo v pohodě, kdyby mi ovšem hrály obě. Nějakou nevysvětlitelnou náhodou mi jedno přestalo hrát a je ještě hloupější chodit jen s jedním sluchátkem. „Copak jsem nějaký agent?“ 😀 Takže v každém uchu sluchátko, s tím že hraje jen jedno. Vycházím schody směrem k zastávce, naštěstí si všímám psího exkrementu na zemi a tak tak ho míjím. „Uff, to bylo o chlup.“ První štěstí. Zatím všechno vychází jak má, sluníčko pěkně svítí, zastávku nacházím na první pokus a dokonce autobus jede za 3 minuty. Prostě naraz asi 5 věcí, které klapou. Tohle je hodně podezřelé… Nastoupím do autobusu, který je svou kapacitou téměř na max., všichni koláče na tričku a mnoho naštvaných obličejů, že právě oni musí zde v tomto autobuse být. A já čekám,
až uvidím kostelík na kopečku, kde musím vystoupit. Věděl jsem, že to je dost zastávek, ale co se mi stalo, asi neuvěříte. Po půl hodině ježdění po městě mi to připadá divné. Klepnu na řidiče, na fotce mu ukážu název zastávky a zeptám se, zda tam tímto autobusem dojedu. Překvapivě rozumí

a odpoví „Yes“. Tak ho ještě požádám, zda může na mě kývnout. Opět odpoví „Yes“. Po 45 minutách míjíme tu zastávku, kde jsem nastupoval akorát na opačné straně cesty. Takže ty „vole“ si jel na opačnou stranu 😀 Tak při tomto se musím vážně zasmát sám sobě. Však pohoda, já se rád projedu. Hlavně v MHD s necelou padesátkou lidí  Tak po necelé hodině kývá na mě řidič, že to je tady. Super! Takže druhý pokus o výstup na baziliku „Santuario della Madonna di San Luca” právě přede mnou. Tentokrát asi nezmoknu, spíš dostanu infarkt, než vylezu tento stoupák v takovém horku. Dobrá, chůze trvala asi 20minut. Tričko stejně promoklé jako u ostatních lidí, kteří také absolvovali pěší cestu na vrchol. Vážně nádherné místo a kde lze na chvíli relaxovat od přeplněné Boloně. Cestu zpět volím již náš starý, známý renoltík a nějakou linkou se dopravím do centra, kde to už znám.