Já a vaření 2/3

Nějak se ten čas krátí a tím i přichází pokračování článku o vaření tady. S trochou nadsázky bych ho mohl nazvat: „buď se snaž nebo umři hlady“. Jak jsem psal o tom, že budu vařit chobotnice, tak s tím se musí ještě počkat. Ale taková gulášovka, která je vylepšená verze hráškové polévky nebo „bramboračky“, je fakt pecka. Tajemství bylo v tom, že jsem tam přidal červenou papriku 😀 .
Super, už umím 2 polévky. „XXL týden“ mě donutil koupit rybí prsty, ovšem bylo jich tam 30 kusů, mražák špatně mrazí, takže 3 dny jen na prstech. „BRrrr, myslíš že už jich stačí“. V obchodě jsem našel také salám, který stál 60 kč/kg. To nestojí ani Junior v ČR 😎 . Při krájení narážím na velké masné kusy, aha takže spíš Gothaj. Sestra se na telefonu ptá, zda to není náhodou „psí salám“.
Aha, tak to mě nenapadlo…. Ovšem bylo to moc kořeněné a ještě v tom byly ořechy, které jsem nejedl. No rozhodně něco divného. Pracně jsem zpracoval 700 g tohoto salámu a po týdnu zjišťuju na internetu, že se jednalo o typický italský salám „Mortadella“, ale asi v té nejlevnější verzi  .
Večer dostanu chuť na pizzu, tak zajdu do místního bufíku na pizzu na stojáka. Jídelníček kompletně v Italštině a já bych chtěl zkusit něco nového. Jak vidím název pizzy „UFO“, tak je výběr jasný.
Pěkně zabalit do krabice a na ubytovně pojím. Celý udýchaný a natěšený otevírám u stolu krabici a v ní pizza, na které je šunka a přes celou volské oko. Aha tak to teda nic. Takže pokus vzít si ten nejdrsnější název, je hodně velká blbost…. Pizzy je mi líto tak vajíčko jemně seškrábnu a s přivřenýma očima jím klínek za klínkem. Poté následovala výzva a to pstruh v celku. Abych toho chlapáka vůbec mohl nacpat na pánvičku, tak hlava a ocas musel jít první. Po necelých 20 minutách soudím, že je hotov a já si poklepu sám sobě na rameno 😉 . Naučil jsem se jíst například i fazole s párkem. Sice to nevypadá nic moc, ale hlad je hlad. A v nejbližší době byla největší výzva kuřecí stehýnka, které jsem smažil nejprve 20 minut v alobalu a pak dalších 10 minut jen na pánvi.
Takže mi docela i vyhládlo 😀 . Chtěl jsem i vyzkoušet něco nového z italského soudku, tak jsem vybral, jak já pojmenoval „Čoko gule“. Což jsou vlastně větrníky plněné tekutým krémem, zalité čokoládovým pudingem. Nic moc. Babička dělá lepší   A největší pecka, která mě dostala,
že italská verze jogurtu Paula je „MUMU“ 😀

Poslední foto je trochu pro pobavení a schválně, kdo z vás to přečetl nejprve jak já (víčko od tuňáka) 😀