Mohu si přisednout?

Rád bych se s Vámi podělil o další můj zážitek a to cestování MHD neboli městkou hromadnou dopravou. Nevím proč, ale nemám to rád. Možná je to tím, že tento druh přepravy jsem delší dobu nepoužíval a proto mi některé věci přijdou nepochopitelné. Každé ráno jezdíme do práce se stejnou skupinkou lidí. Nicméně bych je Vám chtěl popsat. První je chlápek středního věku, který má za každého počasí pilotky na očích a celou cestu si mluví sám pro sebe. Ale on to dělá tak přesvědčivě, máchá při tom rukama a ještě se tomu směje. Nemám nic proti tomu, ale tohle mě tam fakt ničí. Asi s ním jednou hodím pokec 😀 . Ostatní pasažéři si již na něj asi zvykli, tak to berou jako rutinu. Další člověk je paní, která špatně chodí a sedává většinou na stejném místě a když čeká na zástavce, tak stopuje autobus. Tu potkáváme i při cestě zpět. Poté tu je stařenka, která chtěla kdysi něco najít v řádu. Já ji řekl, že neumím italsky, ale dělal jsem, že se ji snažím pochopit a od té doby se pravidelně zdravíme 😀 . Při velkém počtu pasažérů tu je paní, která mi pravidelně šlápne na nohu. Už se tomu i směju, ale myslím, že to nedělá schválně. Jinak je pátek, venku pěkně 35 stupňů, když foukne, tak je to jak teplý fén. Pereme, vaříme. Nicméně, večer přece nebudeme sedět doma,
a proto půjdeme omrknout večerní Boloňu. V tuhle dobou je na náměstí festival „filmová klasika“ kde se 90 dní hraje každý večer filmy z 20 století. Všechno černobílé a italsky. Takže asi nic.
Na náměstí tak 2000 lidí, všude se cpou, každý druhý má pizzu :-/ . Dáme pivko na schodech
a vzdáváme to. Jdeme směrem zpět k ubytování, ale vidím pizzashop, prostě takové hladové okno, kde si objednáš pizzu a na stojáka si to dáš před bufíkem. Teď musím jednat! Za 5 minut jím 😀 ,
to by chtělo i v ČR. U ubytování potkáváme skupinku Italů, kteří mají těsně před zkouškami.
Jsou přátelští a dozvídáme se docela zajímavé věci. Myslím, že je čas vytáhnout slivovici. První věta, kterou řeknou při pohledu na flašku, zda jsem to pálil doma a zda je to legální. Říkám, ať jsou v klidu. Jsou docela slušně naučení, tak to s nimi ani moc nekope. Poté co vypijeme flašku, se jich zeptám, zda jim to chutnalo. Řekli, že ani moc ne. Krutá pravda na konec. Poté si z nich trochu děláme srandu a zkoušíme, aby řekli „Ř“ . Ani jeden 😀 Taková „Řeřicha“ nebo „Valašské Meziříčí“ po slivovici docela sranda.