Občas je třeba zalhat

Jedna z informací, kterou jsem se dozvěděl dosti pozdě a kterou jsem opravdu nečekal, je místní počasí. Už když jsem se doma balil, tak deštník byla věc, o které jsem si myslel, že Italové ani neví, jak vypadá. O to více jsem byl překvapen, když Alina (tutorka) řekla, že déšť je tady na denním pořádku.  „Cože? Já deštník nemám.“ Na výběr 3 možnosti. Nechodit ven, moknout každý druhý den nebo nějaký ten „ombrello“ pořídit. Zatím jsem tu 2 dny, oba dny jsem zmokl. Počkám ještě týden, pak ho koupím   . Do Itálie jsme jeli s tím, že praxi budeme mít najitou a jen tam budeme 3 měsíce chodit. Ne, zalhat je občas potřeba. Je pátek 14:30 vyzvedává nás Alina a máme se jít podívat do „firmy“. Ptám se, ať nám něco řekne o té naší company. Slečna se z toho fikaně vykecá a dodá, že jdeme na pohovor. V hlavě mi proběhne jen „WTF (What“. Takže z firmy se vyklubala agentura co nám má do pondělí najít praxi. Je pátek 15:00. Dobře, Italové asi pracují 24 hodin denně. Dají nám papír s otázky. V hlavě mi proběhne další věta: „Ať to není gramatický test z angličtiny“. Uf, překvapivě není. Otázky ohledně mých znalostí o PC. Například které programovací jazyky umím. Se skřípnutými zuby píši JAVA. Poté dopisuji HTML, CSS a PHP. Ještě že znalosti nemusím psát ve škále od 1 do 5. Další otázka:
Jaké operační systémy umím používat a jak dlouho je používám. Při nakouknutí
ke kolegyni vidím dlouhé odpovědi, můj papír jen stručné odpovědi typu 5 let, 15 let, … . Poté se nás paní začne ptát, co bychom chtěli dělat. V hlavě se mi honí věta:
„Hlavně neřekni nějakou k…tinu“ . Tady se trochu rozmluvím. Poté vylezem ven a Alina se mě ptá, proč mám takový výraz. Říkám, že snad z nás nemají srandu. Ona se usměje a řekne: „No, It was fine“. Nevím, nějak moc jsem jí to nevěřil.